Zkušenosti nenahradíš
„Zkušení PR profesionálové spoléhají při výkonu práce na své zkušenosti.“ Tohle zní jako gigantické klišé, že? Je to však jedna z nejhlubších pravd o oboru komunikace s veřejností. Když přijde na řešení problémů, které mají co dočinění s komunikací, plánování kampaní a bojování za ztracené případy, žádné formální vzdělání vám nepomůže uspět. Co vám však pomůže uspět, je praxe. Abyste dosáhli mistrovství v určité disciplině, musíte se jí věnovat přes deset tisíc hodin. Teprve poté se z vás stane expert. To již popsal Malcolm Gladwell ve své knize Mimo řadu.
Měkké dovednosti a klid k zamyšlení – hlavní silné stránky vzdělání
Výše uvedený argument přímo provokuje otázku: „Proč se zabývat vzděláním, když opravdového mistrovství lze dosáhnout praxí?“ Profesní život vás učí plánovat, provádět kampaně a snažit se, aby dopadly co nejůspěšněji. Akademická činnost vám však dá možnost zastavit se, reflektovat a přemýšlet o každodenních věcech z jiné perspektivy. Dovolí vám hledat odpovědi na otázky jako „Proč děláme byznys tak, jak jej děláme?“ Zároveň vám dá čas, zdroje a motivaci k sebereflexi a pořádnému promyšlení těchto otázek.
Během akademického života začnete rozvíjet tolik potřebné měkké dovednosti, jako např. prezentační schopnosti, přesvědčování, argumentaci. Doba strávená ve zdech univerzity vás také naučí důležitou zákonitost o společenských systémech – každý je jiný, ale v mnohých základních prvcích se podobají. Před několika lety bych si stěží pomyslel, že přesvědčování pracovníků ze studijního oddělení o změně rozvrhu je tolik podobné diskusím s klienty o agenturní odměně. Ačkoli lze nalézt mnoho podobností v jednotlivých situacích, existuje řada detailů, na které vás škola nepřipraví. Přechod z akademického do profesního prostředí tedy připomíná výsadek v minovém poli – máte s sebou manuál k přežití, ale nevíte, kde přesně na vás bude číhat zakopaná mina.
Aplikovaná etika si zaslouží více pozornosti
Vzdělávací systém má vybavit studenty základy etiky, ale mnoho universit tato očekávání nesplňuje. Po získání diplomu vědí studenti pouze to, že konflikt zájmů je špatný a každý by se mu měl vyhnout. Pravda, žádný model etiky studenty nepřipraví na to, co je čeká za zdmi university. Bohužel je také pravda, že školství věnuje málo času aplikace teorie na individuální situace a studenti nevědí, jak je řešit.
Dříve nebo později někdo požádá čerstvého absolventa, aby se zúčastnil něčeho neetického v kontextu své práce. Namísto toho, aby nováček podle svého morálního kompasu určil, že daný úkol je neetický a neslučuje se s dobrými standardy profese, bude považovat neetické praktiky za standard. Nejhorší na této situaci není, že pokoušený obvykle nedokáže odmítnout, ale, že nedokáže své odmítnutí ospravedlnit argumenty. Ďáblův advokát si však najde mnoho důvodů vedoucích k přijetí neetického rozkazu a velmi mazaně je prezentuje. Myslím, že v těchto situacích bychom potřebovali od akademického sektoru trochu pomoci.
Soudě dle zkušeností, které jsem donynějška získal, existují výrazné rozdíly mezi teoretickou a praktickou stránkou komunikačního oboru. Věřím, že některé z nich nemůže vyřešit vzdělávací systém, ale některé ano. Etika je jedním z příkladů problémů, které univerzity nabízející praktické vzdělávání řešit mohou. Vzdělávací systém by měl pomáhat studentům využívat etiku v profesním životě. To je cesta k novodobému osvícení – silné principy zakořeněné v teorii uvedené do praxe.
Jan Felt absolvoval UNYP a nyní pracuje v komunikační společnosti Mather PR. Ve volném čase píše také blog CyberFootprint o marketingu, komunikaci a kariérním rozvoji.
________ENGLISH VERSION_______
Education and Practice: Complementing Here, Disconnecting There
Everyone who has had a chance to work for a communications agency or an in-house PR department knows that the reality is very different from what the academicians teach us in the hallowed halls of knowledge. Even though the communications practitioners see the academicians as disjointed from reality of the industry, not everything the teachers try to hammer into the students’ young minds is useless. I will try to illustrate the strong and the weak points of vocational education as we know it today.
You can’t replace experience
“Experienced PR people rely on experience when doing their job.” That sounds like a monstrous cliché, right? Unfortunately, it is one of the deepest truths in communications the industry. When it comes to solving communication-related problems, planning campaigns and defending lost causes, no formal education will help you to succeed. What will make a difference, though, is practice. As Malcolm Gladwell pointed out, in order to master a particular task or discipline, you have to practice it properly for about ten thousand hours. Only then you will become an expert.
Soft skills and contemplation – the benefits of education
The aforementioned argument feeds into a question: “Why bother with education when the true mastery lies in practice?” The professional life teaches you to plan and execute campaigns and do your best to make them successful. On the other hand, the academic experience gives you a chance to stop, think about what you are doing and see it from a different perspective. It allows you to ask “Why are we doing business this way?” and gives you time, resources and motivation to contemplate it properly.
You begin developing much-needed soft skills during academic life. It also equips you with a useful rule regarding social systems – every one of them is different but similarities exist across the board. A couple of years ago, I wouldn’t have thought that persuading your advisor to change your schedule follows a similar pattern to soliciting your agency’s remuneration with a client? Even though these situations are similar, they differ in details and no education can prepare you for them. Transition from academic to professional environment feels like being dropped in a minefield and provided with a survival manual but not knowing the exact location of the landmines.
Applied ethics is the painful spot
Educational system has a crucial role in providing the students with ethical essentials, yet many universities fail in this aspect. All we are left with after receiving our diplomas is knowledge that conflict of interests is bad and we should try to avoid it. In fairness, no model of ethics can anticipate what is awaiting you out there. However, schools dedicate so little time to applied scenarios and uncovering the world behind the scenes.
It is bound to happen that a fresh graduate will be asked to do something unethical one day or another. Instead of determining that such task is unethical and making an informed decision according to his or her moral compass, the fresh practitioner deems it to be a standard procedure. What’s worse, the tempted cannot justify his reasoning for refusal, while the devil’s advocate usually cites a multitude of reasons to succumb and usually does so in a canny way. We could really use some help from the academic sector on this one.
Judging from experience I’ve gathered so far, there are disconnects and gaps between communications theory and practice. I contend that some of them cannot be solved by education, while others can. Case in point: applied ethics. Universities offering vocational degrees in communication should focus more on helping the students to apply ethical principles to real life. That is the path to 21st century enlightenment – strong principles grounded in theory and enforced in practice.
Jan Felt is a UNYP alumnus working at Mather PR. He also blogs about marketing, communications and career at CyberFootprint.
