Dnešní televizní sítě, jako třeba ABC, AMC a NBC, zachytily vlnu tohoto stýskání po bezstarostné, prosperující minulosti, přetočily si hodinky do konce 50. a do 60. let minulého století a vyvinuly seriály jako Mad Men, Pan AM, Playboy Club a The Hour, aby pomohly zmírnit utrpení Američanů. Tyto programy se dotýkají souboru témat, která byla pro dané období typická, jako je sexismus, feminismus, rasismus, studená válka, kouření cigaret, nadměrné pití a obecně "výstřelky" amerického snu. Pokud člověk srovná tehdejší americký sen s dnešním životem v USA, najde zásadní rozdíly. Co se to děje? "Zakukluje" se americký zábavní průmysl, nebo se obrací zpátky k bezpečnějším, hezčím a zcela bezstarostným časům? A pokud ano, co to znamená?
Vezměme si například program Pan AM společnosti ABC. Je to seriál, který připomíná staré dobré časy luxusního leteckého průmyslu v porovnání s dnešním průmyslem. Cestující nemuseli platit za odbavení zavazadel, a dokonce mohli na palubě kouřit. Dokonce i palubní personál musel vypadat určitým způsobem a byl velice přísně školen, přičemž někteří nejspíš tajně pracovali jako kurýři CIA. Třetí epizoda první řady seriálu Pan Am zavede diváky do Berlína s letadlem plným novinářů, kteří mají dokumentovat projev prezidenta Kennedyho. Konec 50. a začátek 60. let 20. století byly pro USA z politického hlediska úžasným obdobím. Amerika porazila fašismus, byla nejvýznamnější silou ve světě, a zatímco se znovu stavěla Evropa a Japonsko, prezident Kennedy se pustil do komunismu. Epizoda pokračuje v Berlíně s americkými a německými vlajkami, které vlají na všechny strany, kdy se hlavním postavám, jež čekají na projev prezidenta Kennedyho, dostává pozdravů a poděkování od náhodných německých občanů na berlínských ulicích jen proto, že jsou Američani. Dnes by nebylo snadné najít zemi, kde by byly americké jednotky vítány s úsměvem.
Seriál Mad Men společnosti AMC ukazuje radosti práce pro reklamní agenturu v 60. letech minulého století. Kromě popocházení mezi kancelářemi s čerstvě zapálenou cigaretou Lucky Strike v jedné a sklenkou whisky ve druhé ruce, zatímco se pokoušeli dostat kolegovu sekretářku do postele, prodávali masám štěstí pomocí produktů, jako je tabák, filmové projektory, rtěnky a dámské punčocháče. To byla konzumní společnost, kterou měl svět teprve spatřit. Celým seriálem se táhne silné a neustále se vracející téma síly amerického dolaru a ekonomiky v 60. letech 20. století. Kromě baby boomů došlo i k boomu v oblasti bydlení a rapidnímu nárůstu prodejů automobilů. Navíc ještě byla cena pohonných hmot prakticky nulová. Srovnejte si titulky novin nebo zpravodajské sítě dnes a články se budou zabývat tématy, jako jsou aktuální protesty na Wall Street kvůli ekonomice, třídní boje nebo výpovědi z bytů a domů. Vzhledem k tomu, že mnoho Američanů, kteří přišli o práci, má ohromné dluhy ze studentských půjček, které nemohou splácet, a nemohou si dovolit onemocnět bez pojištění, nejsou tyto seriály vůbec současné. Zábavný krok zpět do minulosti s vtipnými postavami zabývajícími se domněle bezvýznamnými problémy pomáhá lidem na 45 minut uniknout. Ale americký sen? V těchto programech vypadá mnohem spíš jako halucinace.
Pokud vám název seriálu Playboy Club nenapoví, co by mohlo být jeho hlavním tématem, potom vám nepomůže ani pochopení toho, proč byl seriál časem stažen z obrazovky kvůli bojkotu ze strany Televizní rady rodičů (PTC). Kromě PTC seriálu nepomohla ani nízká sledovanost. Bez ohledu na to, že byl tento seriál stažen z obrazovek, stále v souvislosti s ním vyvstává otázka vnímání ženy ve společnosti a v médiích tehdy a dnes. V prohlášení PTC se říká: "Uvedení seriálu The Playboy Club na televizní obrazovky bylo od počátku špatné programové rozhodnutí. Jsme rádi, že už NBC nebude vysílat program, který je tak neodmyslitelně spjatý s pornografickým průmyslem, který zostouzí a sexualizuje ženy." Amerika 60. let 20. století byla oproti konzervativní Americe let 50. průlomem. Ženy si sundaly zástěry, opustily kuchyně a šly do práce. Spolu s pracujícími ženami nicméně přišel sexismus a kostýmy zajíčků Playboy. Seriál Playboy Club divákům připomíná, jak moc život změnil úlohu ženy v médiích (pokud to vůbec tak je). Diváci si chtějí připomínat svá "zlatá léta" a zapomenout na zbytek. Možná to bylo špatnými hereckými výkony nebo zaječími kostýmy, ale seriál Playboy Club je něco, na co je lepší zapomenout. Ať už jde o seriál Mad Men, Pan AM, nebo Playboy Club, všechny tyto programy divákům připomínají realitu, která je stále živá, a v dnešních médiích sexismus stále existuje. Nesouhlasíte? Tak se podívejte na reality televizi. Právě proto je kousek reality pro bájnou zemi nevhodný.
Co tato fixce na minulé časy, minulé úspěchy a ignorování současných (a budoucích) problémů znamenají? Cestování zpět v čase není nikdy tak romantické, jak to vypadá, únikem do minulosti se nezbavíme současnosti a každá generace se bude zdát lepší než ta, co přijde po ní. Kreativci v televizních sítích, v tomto případě v ABC, AMC a NBC, by se měli pokusit si to zapamatovat. Jedna věc je upozorňovat na paralely mezi minulostí a současností a druhá věc je žít za časů bylo nebylo. Média se stala kořeny toho, jak se společnost učí, život v minulosti ale nabízí jen pohled zpátky, nikoliv pohled dopředu. V posledním filmu Woodyho Allena Půlnoc v Paříži bylo poselství života v minulosti dobře osvětleno. Gil, hollywoodský scénárista, cestuje do Paříže a začne snít o Paříži 20. let 20. století. Gil zjistí, že může cestovat zpátky v čase do Paříže 20. let 20. století, do města, které se znovu rodilo po první světové válce a bylo plné umělců a spisovatelů, jako byli například Ernest Hemingway, Gertrude Stein, F. Scott Fitzgerald, Zelda Fitzgerald, Pablo Picasso, Edgar Degas, Paul Gaugin, Salvador Dalí a Luis Buñuel, kromě mnoha dalších. Poté co tráví večery s několika svými oblíbenými umělci a spisovateli, si Gil uvědomí, že ti samí lidé, které on obdivuje, považovali 20. léta 20. století za nudná a přáli si žít v období Belle Époque. Nakonec si Gil musí vybrat, jestli chce žít "tehdy" nebo "dnes". Proč být posedlý tím, co bylo? Život v minulosti nakonec odhalí záporné skutečnosti, které nikdy nebyly glorifikovány. Začít něco dělat ve skutečnosti je mnohem důležitější než vracet se k tomu, co kdysi bylo; přítomnost nabízí něco méně předvídatelného, nabízí neznámo a to, co by mohlo být. A co může být lepšího?
Kurt Goellner promoval na UNYPu v roce 2008. V současnosti pracuje v reklamní divizi televize CNN v Atlantě, studuje MBA v oboru marketing, a možná se divá příliš na televizi.
--- ENGLISH VERSION---
Once Upon a Time in TV Land
Ever since the crash of the economy in 2008 the United States have been in a slump. In 2009, President Obama came into the White House with, “Yes we can.” But it seems that the 2012 campaign is running on “Yes I am sorry, I thought it was possible, but vote for me again and I will give it another go.” As a result of this, it almost seems as if Americans have been longing for the ‘”golden years,” a time where prosperity and the “American Dream” was a reality.
Television Networks today such as ABC, AMC and NBC have caught wind of this longing for the carefree, prosperous past, and rewound their clocks to the late 1950’s and 1960’s to develop series such as Mad Men, Pan AM, Playboy Club and The Hour to help soothe the woes of Americans. The shows touch upon an array of themes typical for the period, such as sexism, feminism, racism, the Cold War, cigarette smoking, excessive drinking and in general, the ‘excesses’ of the American Dream. If one compares the American Dream of then with life in the USA today, there are radical differences. What is happening? Is the American entertainment industry ‘cocooning’, or turning back to safer, nicer, and downright carefree times? If so, what does this mean?
Take for example ABC’S Pan AM. It is a series that recalls the good old days of the luxurious airline industry as opposed to today’s industry. Passengers didn’t have to pay to check in bags and they were even allowed to smoke on board. Even the flight attendants had to look a certain way and were rigorously trained, and some supposedly even worked secretly as couriers for the CIA. The third episode of Pan Am’s first season takes the audience to Berlin with a plane full of journalists to document President Kennedy’s speech. The late 1950’s and early 1960’s were a great era for the USA politically. America had defeated fascism, was the most dominant power in the world, and while rebuilding Europe and Japan, President Kennedy was going to take on Communism. As the episode continues in Berlin with
American and German flags being waved in every direction, the main characters while waiting for President Kennedy to give his speech are being greeted and thanked on the streets of Berlin by random German citizens just because they are American. Today, it would not be easy to find a country where American troops would be greeted with welcoming smiles.
AMC’s Mad Men shows the spoils of working for an advertising agency in the 1960’s. Besides walking around from office to office with a freshly lit Lucky Strike in one hand and a glass of whiskey in the other while trying to get a coworker’s secretary into bed, they were selling happiness to the masses in products such as tobacco, film projectors, lipstick and women’s pantyhose. This was a consumer society that the world had yet to see. The power of the American dollar and the economy in the 1960’s is a strong reoccurring theme in the show. In addition to baby booms, there were housing booms and a rapid amount of car sales. In addition to car sales, the price of petrol was virtually nonexistent. Compare the headlines of any newspaper or news network today and the stories range from the current protests on Wall Street regarding the economy, class warfare, or housing evictions. Given the reality that many Americans who have lost their job, have enormous debts in student loans that can’t be paid off, and cannot afford to get sick without insurance, these shows also seem to be no coincidence. The entertaining step back to the past with witty characters dealing with seemingly meaningless problems help people escape for 45 minutes. But the American dream? In these programs it seems much more like, well, a hallucination.
If the title of the Playboy Club isn’t a hint as to what may be the main theme of the show, then clearly, understanding why the show was eventually pulled off the air due to boycotts by the Parents Television Council (PTC) won’t be either. Despite the PTC, the low ratings of the show did not help either. Regardless of being pulled off the air it still raises the question of the reflection of women in society and in the media then and today. In a statement the PTC said, “Bringing The Playboy Club to broadcast television was a poor programming decision from the start. We’re pleased that NBC will no longer be airing a program so inherently linked to a pornographic brand that denigrates and sexualizes women.” 1960’s America was a break out from the conservative 1950’s. Women took off their apron, left the kitchen and went to work. Nevertheless, along with the working women came the sexism and Playboy Bunny costumes. The Playboy Club does remind viewers how much life has changed for the role of women in the media (if at all that is). Audiences want to remember their “golden years” and forget the rest. Maybe it was the bad acting or the bunny costumes; the Playboy Club is something to forget. Whether it is in Mad Men, Pan AM or Playboy Club, all of these shows remind viewers of a reality that still is alive and, well, in the media today, sexism still exists. Disagree? Have a look at reality television. This is why a hint of reality is bad for fantasyland.
What does the fixation on bygone eras, the accomplishments of the past, and ignoring the problems of the present (and future) mean? Going back in time is never as romantic as it seems, escaping to the past does not get rid of the present and every generation will seem better than the one that comes after. The creative minds at the networks, in this case ABC, AMC and NBC should try and remember this. It is one thing to draw parallels from past to present but it is another to live once upon a time ago. The media has become a root in society’s way of learning, continuing to live in the past will only allow for hindsight without a foresight. In Woody Allen’s latest film, Midnight in Paris, the message of living in the past is well explained. Gil, a Hollywood screen writer, travels to Paris and begins to fantasize about the Paris of the 1920’s. Gil discovers he is able to travel back in time to 1920’s Paris, a city reborn after World War I, filled with writers and artists such as Ernest Hemingway, Gertrude Stein, F. Scott Fitzgerald, Zelda Fitzgerald, Pablo Picasso, Edgar Degas, Paul Gaugin, Salvador Dalí and Luis Buñal among many others. However, after spending evenings with some of his favorite artists and writers Gil finds that the same people he admired, view the 1920’s to be dull and wish to live during the era of La Belle Époque. Eventually Gil must make a choice of living in the “then” or in the “now”. Why obsess about what was? Living in the past will eventually bring up the negative realities that were never glorified. Taking action to reality is worth more than going back to what once was; the present offers something less predictable, it offers the unknown and what could be. What is more exciting than that?
Kurt Goellner graduated from UNYP in 2008. He works in international advertising at CNN in Atlanta, is pursuing an MBA in Marketing, and possibly watches too much television.
